Výukové pobyty
Výukové pobyty v Anglii
(14. - 25. 10. 2009)
POZNÁVÁNÍ BRITSKÉHO SYSTÉMU ŠKOLSTVÍ V PRAXI
Výuka anglického jazyka je jednou z nejpraktičtějších částí školního vyučování vůbec. Přesto je zřejmé, že nabídka vzdělávacích metod by měla být zajímavá a pestrá, protože studenti potřebují být stále motivováni. Záměrem tohoto projektu je dát jim vnější impulz pro cílevědomou práci v oblasti cizích jazyků.
Při získávání informací o britském školství si rozšíří znalosti o faktech, kterých se jim dostalo při výuce, poznají reálné prostředí partnerské střední školy v Canterbury, díky komunikaci s rodilými mluvčími při různých příležitostech překonají ostych z používání angličtiny v praxi a zdokonalí se v jazyce a při cestě budou mít možnost poznat i přírodní a kulturní zajímavosti Velké Británie. Studentům se tak dostane uceleného pohledu na zemi, jejíž jazyk se ve škole učí.
První příležitost ověřit si informace o britském vzdělávacím systému mají studenti v průběhu besedy s vyučujícím a svými vrstevníky v partnerské škole v Canterbury, druhou v Exeteru při setkání s panem Richardem Perringem, konzultantem pro matematiku na středních školách v oblasti Devonu, a další příležitosti jsou ve výuce anglického jazyka ve škole SOL (Sharing One Language) v Barnstaple, kde jsou studenti týden ubytovaní v místních rodinách. Jedna z domácích úloh pro večerní komunikaci v rodinách je také věnována tomuto tématu.
Výuka obsahuje praktický jazyk v každodenních situacích a povzbuzuje studenty k aktivnímu používání angličtiny. Část hodin je založena na prvcích dramatické výchovy a na konci kurzu studenti prezentují výsledky své práce před ostatními. Mimo výuku se seznámí s prostředím jihozápadní Anglie, kulturními a historickými souvislostmi a získají náhled do života v Británii.
Cestou zpět k pobřeží uzavírají studenti jazykový a studijní pobyt ve Velké Británii návštěvou Oxfordu, kde se nachází nejstarší univerzita v zemích používajících angličtinu.
Poznávací část cesty zahrnuje Canterbury, Londýn (2 dny), Salisbury a Stonehenge, Exeter, Barnstaple a okolí (např. Tintangel – rodiště krále Artuše), Bath a Oxford.
Před vlastní cestou studenti zpracovali téma britského systému školství, zapojili se do eTwinningové spolupráce s partnerskou školou a byla vytvořena nástěnka s popisem cesty.
V průběhu zájezdu byli studenti aktivní, zaujati jednotlivými body programu a celá akce měla velký úspěch.
Z následných dotazníků vyplývá, že práce na projektu, vlastní cesta i pobyt v anglické rodině určitě přispěly k rozvoji komunikačních dovedností studentů a mají teď i větší chuť ke studiu angličtiny. Seznámili se s historií, geografií, kulturou a tradicemi Anglie a ocenili prostor k rozhovorům s rodilými mluvčími. Byli mile překvapeni chutností anglické stravy v hostelech i rodinách a velmi přátelským přístupem místních lidí. Pobyt v rodinách by si dokonce rádi prodloužili! Výuka ve škole byla atraktivní a užitečná, atmosféra příjemná a lektoři výborní, zaujati svou prací. Studenti také ocenili práci svých českých učitelů a dali jim tak motivaci pořádat podobné akce i v budoucnu.
Zlomek z toho, co jsme zažili a viděli, můžete cítit při prohlížení fotogalerie.
Bližší informace Vám poskytne Mgr. Kateřina Pernicová
(30. 3. - 7. 4. 2007)
PO STOPÁCH PSA BASKERVILSKÉHO A KRÁLE ARTUŠE
- Stonehenge - nejznámější megalitická památka Anglie
- Land's end - skalnatý mys, nejzápadnější výspa Anglie
- Minack theatre - kamenné divadlo vytesané v pobřežních skalách
- Londýn - prohlídka hlavního města
- Torquay - lázeňské město na anglické riviéře s palmovými alejemi (zde je zajištěno ubytování
v rodinách)
- Dartmoor national park - procházka národním parkem
Na studenty jedině psa baskervillského / Petra Resová
Jaro je obdobím, kdy cestovní kanceláře a agentury zvyšují úsilí k získání klientů, kteří by využili jejich služeb a vybrali si z pestré nabídky právě tu svoji ideální dovolenou. Studenti Gymnázia a SOŠ v Rájci-Jestřebí však nečekají na jaro, ale na zpestření svého školního roku myslí již v září, kdy pro ně učitelé anglického jazyka začínají připravovat několikadenní výukový pobyt v Anglii. Tento pobyt se stal již tradiční akcí rájeckého gymnázia. O tom, že jde o akci v našem regionu ojedinělou a velmi vyhledávanou, svědčí zájem studentů i z jiných škol, kteří se k těmto zájezdům rádi připojují. Letos jsme se vydali na jihozápad Anglie na anglickou riviéru do města Torquay. Bylo opravdu úžasné, až téměř neuvěřitelné, fotit se v ještě velmi chladném a větrném dubnu v zimním oblečení pod palmami a mezi subtropickými skalkami. Město Torquay nás mile překvapilo hned několikrát. Anglické rodiny, u kterých jsme bydleli, byly velmi přátelské, měly zájem se studenty si povídat a diskutovat. Jazyková škola, kde probíhala výuka angličtiny, byla na vysoké úrovni, akreditována Britskou radou. Pro nás učitele a samozřejmě i rodiče bylo navíc potěšující ocenění úrovně angličtiny, práce a chování našich studentů anglickými učiteli, ubytovací agenturou, průvodkyní i řidiči. V Anglii nás však nečekala jen výuka, ale také zajímavé výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí. V zálivu Torbay jsme obdivovali červené útesy a zábavní mola, navštívili muzeum viktoriánských časů a Model Village s tisícovkou miniaturních budov, postaviček a dopravních prostředků. Zavítali jsme i na zámek Oldway Mansion, kde jsme si zavzpomínali na šicí stroje našich babiček a prababiček značky "Singer". Velmi atraktivní byl výlet na skalnatý mys a nejzápadnější výběžek Anglie - Land´s End. Kousek odtud jsme se přenesli do úplně jiného časoprostoru - do starověkých řeckých amfiteátrů. Jen si to představte, pobřežní skály, útesy nad mořem, do nich vytesané kamenné divadlo, amfiteátr - the Minack Theatre. Sledujete herce, za nimi šumí tyrkysové moře, občas zpěněné vlnami, které olizují písečnou pláž - nádhera. Z divadla jsme pak přešli do literatury, když jsme se občerstvili v zájezdním hostinci Jamaica Inn, v dějišti stejnojmenného románu o pašerácích, autorky Daphne du Maurier. K nezapomenutelným zážitkům bude patřit procházka drsnou krajinou vřesovišť, bažin a žulových skal v národním parku Dartmoor. Zde potkáte jen stáda poníků a při troše štěstí (nebo smůly) psa baskervillského. Další naše zastavení patřila důležitým evropským městům. Při pobytu v Anglii jsme samozřejmě nemohli opomenout naši tradiční prohlídku Londýna. Nová byla pro nás zastávka v Bruselu, kde nás naprosto uchvátil před rokem zrekonstruovaný model základní buňky krystalové mřížky železa - Atomium, stavba navržená k příležitosti mezinárodní výstavy v Bruselu konané roku 1958. V prostorách Atomia jsme potkali evropského komisaře pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti, pana Vladimíra Špidlu. Ochotně se nám věnoval a zodpověděl dotazy studentů. Nakonec jsme navštívili Cáchy, které byly důležitým politickým centrem středověké "Evropy". V tamější "císařské" katedrále bylo v letech 936-1531 korunováno 30 panovníků Svaté říše římské, mezi nimi roku 1349 i Karel IV. Letošní výukový pobyt se skutečně vydařil, potvrzují to i slova studentky 4. ročníku Gymnázia a SOŠ v Rájci-Jestřebí Simony Rumlerové, která se výukového pobytu v Anglii zúčastnila již poněkolikáté: "Byl to nejkrásnější pobyt, který jsem v Anglii zažila." Těmito slovy se však neloučíme, ale naopak se těšíme na rok příští, na nová místa a novou školu zase někde v Anglii.
HASTINGS
Iva Tomková
K výuce jazyků by mělo vždy patřit poznávání země, jejíž řeč se učíme. Dnes už výjezdům do zahraničí naštěstí nic nebrání, proto i naše škola podporuje kvalitu jazykového vzdělávání studentů organizováním pravidelných výukových pobytů převážně ve Velké Británii. Výjezd do Anglie patřívá k nezapomenutelným zážitkům. Dlouhá cesta autobusem přes západní Evropu, východ slunce nad belgickými rovinami, nalodění na trajekt a pak už jen široká bílá stopa vodní pěny, jak se vzdalujeme břehům kontinentální Evropy. Imigrační úředníci v Doveru nebo Ramsgate mnohým rozhoupou žaludek ještě víc než předtím trajekt. Říci svou první anglickou větu o účelu pobytu tak přísně se tvářícímu úředníkovi vyžaduje zmobilizovat nejen jazykové znalosti, ale také značnou dávku sebedůvěry. A pak opět autobus a svěží krajina, košaté koruny stromů, které vrhají neuvěřitelně přesně ohraničené stíny na vzorně udržované trávníky, jakoby nedávno natřené nazeleno. Golfová hřiště a na nich lidé, kteří snad nikdy nikam nepospíchají. Blížíme se ke Canterbury, starobylému městečku s okouzlujícími hrázděnými domečky pokroucenými věkem, o to více podtrhujícími šokující monumentalitu Canterburské katedrály. Když vstoupíte do jejího přítmí, začne vám vrtat hlavou, proč se zevnitř zdá být ještě větší než zvenčí. Mystickými zákoutími jakoby dodnes obcházel duch zavražděného Thomase Becketa. Hastings, cíl naší cesty. Mnozí si matně vybavují, že se tam kdysi odehrála významná bitva. Nikdo však nečeká, že se téměř všechny ulice svažují dolů k moři a že to moře je o tolik jiné, než to dovolenkové v Chorvatsku či jinde. Je většinou šedivé a bouřlivé, ale je majestátní. A hukot pravidelně se vracejících vln se mísí s chřestěním oblázků a ostrým pokřikem racků. Podívaná přitahuje jako magnet a málokterý student se hned první den vyhne důkladnému promočení. A pozor na příliv! Je rychlý a batůžky pohozené na pláži jsou vlnám zničehonic nebezpečně blízko. A pak už to jde ráz naráz. Anglické rodiny si přicházejí vyzvednout české studenty. Hello. Jak se máte. Fajn. Poněkud křečovité úsměvy. Samozřejmě, sluší se říct, že fajn, i když ne moc fajn. Vždyť nevědí, do čeho jdou. A ta angličtina je najednou tak strašně rychlá a nesrozumitelná. I obyčejné O.K. zní tam na jihu jako Au Kaj. Každodenní nabitý program. Dopolední vyučování, do školy se vchází dveřmi pod úrovní chodníku jako do převážné části domů ve městě. Je třeba zvyknout si na lektory, překonat ostych před rodilými mluvčími. Obědosvačina (teplé jídlo zásadně až kolem páté večer) a po skončení výuky jedeme na výlet. Zelená, modrá, pro blázna dobrá, říkávalo se o nevkusu při kombinaci těchto dvou barev. Že ale ten Pán Bůh musel být krásný blázen, když tvořil pobřeží Anglie. Nebo že by se na konečném výsledku podepsaly zářivě bílé křídové útesy? Bodiam, vodní hrad, kde prý Costner natáčel Robina Hooda, Leeds Castle, Eastbourn nebo Brighton, moře, které inspirovalo Debussyho ke složení Podmořské katedrály, zasněné věže oxfordské univerzity, městečko Rye se zachovalými hradbami a překrásným historickým jádrem. Po cestě ještě na skok na pláž změřit své síly ve stavbě písečných hradů. Historie a chvályhodná úcta k tradicím na vás dýchne z každého kouta svěží zeleně jižní Anglie. Muzea. Více panoptika než muzea. Voskové figuríny všude útočí na návštěvníkovu představivost a evokují atmosféru doby. Chcete si na chvíli zkusit, jak se žilo studentům v Oxfordu třeba před třemi sty lety, nebo jaké to je, schovávat se v jeskyních nad Hastingsem jako pašerák? Vstupte a trošku se bojte. Koneckonců, historie je o lidech, žili tu a odešli, ale bez nich bychom tu nebyli. Kolik toho máme ještě společného? Najednou je tu konec. Znáte ten pocit relativity času, kdy pouhých deset dní vám připadne jako nekonečně dlouhá doba, protože byly nabity zážitky, ale zároveň krátkých, protože se vám nechce vracet ke každodennímu stereotypu, který požírá čas jako na běžícím pásu. Vyjíždíme ráno z Hastingsu, ještě poslední pohled do parku, kde kluci k večeru hrávali fotbal, petanqueové hřiště s trávou, na kterou jsme si šli první den nevěřícně sáhnout, není-li umělá. Čeká nás celý den v Londýně. Honem stihnout všechno, co dělá v očích cizinců Londýn Londýnem. Žádný průvodce vás však neupozorní, že k jeho koloritu patří i množství postarších manželských párů, dámy nevýrazné, pánové jakoby čerstvě vymydlení, zarůžovělí, šedivé vlasy pečlivě ulíznuté. Únavný den končí, nezbývá než se usadit a poskládat do autobusu, směr trajekt, zpátky, pryč z ostrova na kontinent, od dočasných anglických rodičů k těm stálým, čekajícím doma. Do usínání se ještě mísí zvuky zvonu z osvětleného Big Benu, vůně koňských kobližků na White Hall, a červeně blikající reklama na nároží Picadilly. A hlavně nesmíme zapomenout říci doma, že jsme zahlédli samotnou královnu v kočáře při oslavě jejích narozenin……